Všecko je možný...

25. června 2007 v 20:17 | Nellaaaa |  >Jednorázovky (od Nell)<
Lily Evansová, James Potter


"Evansová!" Zase ten frajírek Potter...Já se ho nikdy nezbavím!
"Co je Pottere?!"
"Pátek, Evansová!"
"Jo, a blázni jako ty mají svátek!"
"A to mi ani nepoblahopřeješ?"
"Ale jistě!" Přešla jsem k němu, chytla za ruku, a jednu mu uvalila. Ten se chytl za líco, a podíval se na mě. Po chvilce se otočil na podpadku směrem do nebelvírské společenky.
***
Už týden se nic neděje, že by si uvědomil že ho nesnáším? Možná že jo. Vše je totiž možný.
***
"Lily! Lily toto ti posílá Potter!" Moje kamarádka Eliza mi podávala dopis.
"Hm,... že by nová metoda balení?"
"Ne ale říká ať si to přečteš."
"Hele tak pojď jinde tady by nás mohli všichni obtěžovat." Šla jsem s Lizou teda do naší ložnice, a rozvalila jsem se na své posteli. Vytáhla jsem z obálky malý kus pergamenu. Začala jsem nahlas číst:

Milá Lily, Chtěl bych se ti omluvit za všechno. Za všecko co jsem ti udělal. Úplně za všechno. Promiň. A nevím jestli by jsi mi to odpustila. Jestli ano, prosím přijď v osm hodin na pozemky k jezeru. Budu čekat. Budu rád kdyby jsi přišla. Díky, James Potter


"Hmmm, zajímavé.... půjdeš tam, Lily?"
"Já ještě nevím."
"Hele, Lily netvař se, já vím že ty ho máš ráda." Podívala jsem se na Lizu s vraždícím pohledem.
"Chjo. Tak jo, nebudeš mě aspoň muset překecávat, půjdu tam. Počkat kolik je?"
"Čtvrt na osm!"
"Super... na pozemky se dostanu za čtvrt hoďky..."
***
"Lily měla by jsi už jít!"
"No jo no. Tak čau!" Krucinál, kde je? Už tu měl být deset minut! Najednou se na mě vyřítil odněkud černý velký pes.
"Á nech mě ty pse jeden!"
"Tichošlápku, lehni!" Slyším jak ke mě někdo jde. Ten pes toho už konečně nechal.
"Promiň Lily, někdo mě zdržel." Uvědomila jsem si že to je James. Ten očima probodával toho psa. Ten se na něho díval s pohledem 'Já-nic-já-svatý'.
"Jak jse jmenuje?" Zeptala jsem se.
"Tichošlápek."
"To se k němu hodí, vůbec jsem si nevšimla že tu byl."
"Lily?" Podívala jsem se mu do očí.
"Já... no, díky že jsi přišla."
"Není za co." Sklopila jsem zrak.
"Neprojdeme se?" Jen jsem kývla hlavou, že ano. Nějak jsme se hodně rozpovídali. Tichošlápek za náma jen tiše poklusával. Najednou bylo deset hodin, a tak jsme se vydali do hradu. Dostali jsme se do společenské místnosti a než jsme se rozloučili jsme se domluvili že pozítří s to znovu zopakujem. ***
Přišla jsem do ložnice a Liza už čekala.
"Tak co?"
"Pozítří jdu zase."
"Co? To... to není možný!"
"Liso... všechno je možné."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 27. června 2007 v 12:37 | Reagovat

dobrý, já že za nima celou dobu šel nejsem zase takovej šmírák........no snad jenom trochu

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 28. června 2007 v 15:35 | Reagovat

zajímavé, ale ten Sirius je trochu...ehm...no nemusel tam být :D ale je to moc hezký

3 Nellaaaa Nellaaaa | 29. června 2007 v 10:46 | Reagovat

njn, tak nějak to muselo být, a nebo James byl natolik líný aby to potom všechno někomu říkal. Tak si najal tichošlápka :) Já vím ty mé kydy.... =)

4 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 29. června 2007 v 21:44 | Reagovat

no Sirius stará drbna nejsem zase taková drbna jak to vypadá

5 Nellaaaa Nellaaaa | 15. července 2007 v 12:47 | Reagovat

nee tak jsem to nemyslela... :( .........................................

6 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 16. srpna 2007 v 22:21 | Reagovat

Skvělý, hlavně šmírující Sirius, to jsem asi o něm fakt nemyslela, taky kdo se vněm má vyznat.

7 martina martina | Web | 24. srpna 2007 v 15:02 | Reagovat

perfekní! určitě poktačuj! už se moc těším na další kapču!!! :)

budu ráda, když se mrkneš i ke mě na blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama